Tak už se zase učíme nový jazyk. Nejdřív ruština, potom angličtina a teď přichází na řadu španělština. Vamos Česko!
Čistý fotbal se podíval na utkání české reprezentace s Chorvatskem možná trochu jiným pohledem, než jaký dnes zaznívá od některých fotbalových expertů.
Nechceme hodnotit nového španělského trenéra po jednom utkání. Naopak. Ať dostane čas a prostor ukázat, co umí. Jen bychom byli rádi, kdyby stejný čas, toleranci a metr dostávali i čeští trenéři.
Protože po utkání s Chorvatskem najednou slyšíme o trojúhelnících, výstavbě hry, odvaze rozehrávat a snaze hrát fotbal.
Podobné věci ale hrála reprezentace i pod českými trenéry. Tehdy se často mluvilo o pomalé rozehrávce, zbytečných přihrávkách a nedostatečné kvalitě.
A když dnes při rozehrávce uděláme chybu přímo před vlastní bránou a nabídneme soupeři obrovskou šanci, někteří experti to omlouvají tím, že se alespoň snažíme hrát fotbal a něco nového.
Čistý fotbal se proto ptá: Proč ten rozdílný metr?
První poločas proti Chorvatsku z našeho pohledu chvílemi připomínal modelový trénink soupeře. Chorvati nás dokázali zavřít na malém prostoru, rychle dostupovali, sbírali druhé míče a po ztrátě získávali balón velmi rychle zpátky.
Ve druhém poločase přišlo zlepšení. Hra se roztáhla, český tým byl odvážnější a měl dobré pasáže. To určitě nechceme přehlížet.
Ale bavíme se zhruba o 20–25 povedenějších minutách z celého utkání. A už po nich někteří vidí nový rukopis, trojúhelníky a velký posun české reprezentace.
Teď teprve začíná Deniova skutečná práce
Na druhou stranu je potřeba být fér i k samotnému trenérovi.
Santi Denia má teď za sebou první reprezentační sraz a hlavně první ostré utkání. Viděl hráče v tréninku, viděl je pod tlakem v zápase, poznal jejich reakce a má první skutečná data z vlastní práce s českou reprezentací.
Teprve teď má v ruce nějakou šablonu, se kterou může dál pracovat.
Má širší výběr hráčů, může si vyhodnotit, kdo je schopen plnit jeho představy, co fungovalo a co ne. Může pracovat s daty ze zápasu, s videem, rozehrávkou, pohybem jednotlivých hráčů i tím, jak mužstvo reagovalo na vysoký presink soupeře.
Proto by bylo stejně nesmyslné Deniu po prvním utkání zatracovat, jako ho po 20–25 dobrých minutách oslavovat.
Jeho práci bude možné seriózně hodnotit až postupem času.
A kde byli fanoušci?
Je tu ale ještě jedna věc, která by podle Čistého fotbalu neměla zapadnout.
Do Prahy přijelo Chorvatsko – jeden z nejúspěšnějších evropských reprezentačních týmů posledních let, s Lukou Modričem v sestavě. Přesto se zápas v Edenu nevyprodal.
A to je podle nás téma samo o sobě.
Pokud nedokážeme vyprodat ani domácí reprezentační utkání proti tak atraktivnímu soupeři, měli bychom se ptát nejen fanoušků, ale také lidí odpovědných za marketing reprezentace a prodej vstupenek.
Jak se s fanouškem pracuje? Jak jednoduché je koupit vstupenku? Jak se utkání propaguje? A děláme skutečně maximum pro to, aby se reprezentace znovu stala událostí, na kterou lidé chtějí přijít?
V době, kdy si člověk během několika vteřin koupí přes telefon letenku, vstupenku na koncert nebo lístek na ligový fotbal, musí být stejně jednoduchá a přirozená i cesta na českou reprezentaci.
Tohle je podle nás stejně důležitá otázka jako to, jestli jsme proti Chorvatům vytvořili o dva trojúhelníky víc než před půl rokem.
Možná jsme totiž jako fotbalový národ někdy až příliš fascinovaní tím, co přichází ze zahraničí. Cizinci jsme ochotni odpustit chybu, dát mu čas a hledat pozitiva. U vlastních lidí jsme často mnohem méně tolerantní.
A přitom řada českých trenérů pro český fotbal pracovala dlouhé roky a za úplně jiné peníze.
Čistý fotbal proto Santi Deniu po jednom utkání neodsuzuje ani nevynáší do nebes.
Dejme mu čas. Teď má konečně první skutečný materiál, se kterým může pracovat.
A potom hodnoťme výsledky, vývoj týmu a jeho práci.
Ale hlavně používejme stejný metr na Španěla i na Čecha.
Takže klidně:
Vamos Česko!
Jen ty růžové brýle bychom zatím nechali v šuplíku.
foto: fačr