V poslední době se častěji objevují diskuse o tom, nakolik jsou některá rozhodnutí okolo české fotbalové reprezentace skutečně nezávislá, a nakolik mohou být ovlivněna zájmy jednotlivých klubů. Nejčastějším tématem je SK Slavia Praha, jeden z nejvlivnějších klubů v českém fotbale.
Tento článek si neklade za cíl vynášet soudy ani obviňovat.
Snaží se popsat soubor jevů, které — každé jednotlivě vysvětlitelné — dohromady vytvářejí obraz, jenž přirozeně vede k otázkám.
1) Brankářské nominace: nečekané pořadí
V nominaci národního týmu pro podzimní zápasy se objevila situace, která mnoho fanoušků překvapila:
• Jindřich Staněk je klubová jednička Slavie,
• zatímco Jakub Markovič je klubová dvojka,
• ale v reprezentaci figuruje Markovič, nikoli Staněk.
Taková situace sama o sobě není nemožná — trenéři mohou mít své důvody.
Nicméně vzhledem k tomu, že brankářský post bývá stabilní a konzervativní, působí to jako krok, který přirozeně vyvolá další otázky.
2) Případ Davida Douděry: vytížení hráče přes reprezentaci
Dalším bodem, který rezonoval, je pozdní dodatečné povolání Davida Douděry.
Douděra měl v lize stopku kvůli žlutým kartám a nemohl hrát.
Krátce před reprezentační pauzou byl však povolán do reprezentace, a tím se dostal do tréninkového a zápasového režimu, přestože nemohl hrát ligu.
Z technického hlediska je to legitimní krok trenéra.
Z pohledu širšího fotbalového prostředí je ale pochopitelné, že tento postup vyvolal otázky — zejména pokud by vyhovoval především klubu.
3) Omluvy hráčů a následný ligový zápas
Další zvláštní prvek tvoří slávisté omluvení z reprezentačního srazu, kteří však:
• odjeli kvůli uváděným zdravotním omezením,
• ale následně nastoupili v lize proti Bohemians,
• a to bez viditelného herního omezení.
V takové situaci vznikají přirozené dotazy:
• Pokud zdravotní stav neumožnil účast na srazu, jak mohli hráči krátce poté odehrát ligový zápas?
• Šlo o preventivní krok, nebo o odlišná lékařská stanoviska?
• Byla komunikace mezi klubem a reprezentačním trenérským týmem dostatečně transparentní?
Tato časová souslednost je jedním z hlavních důvodů, proč se téma znovu otevřelo.
4) Role Jaroslava Köstla: trenér s klubovou minulostí
Do celkové mozaiky patří i jméno Jaroslav Köstl, současný člen realizačního týmu reprezentace (BridgeCoach).
Köstl zároveň dlouhá léta působil ve strukturách SK Slavia Praha.
BridgeCoach je specifická pozice, která funguje jako most mezi klubem a národním týmem.
Její náplň zahrnuje:
• sdílení informací o zdravotním stavu a zatížení hráčů,
• komunikaci o nominacích,
• koordinaci přípravy hráčů mezi klubem a reprezentací.
Fakt, že tuto roli zastává trenér s dlouhou klubovou historií, není sám o sobě problém.
V citlivém prostředí však přirozeně zvyšuje potřebu transparentnosti, aby nevznikaly pochybnosti o možném střetu zájmů.
L
5) Když se jednotlivosti spojí
Každá z popsaných situací je samostatně vysvětlitelná.
Přirozeně ale vyvolávají více pozornosti, když se objeví pohromadě:
• netypická brankářská nominace,
• dodatečné povolání hráče s disciplinárním trestem,
• zdravotní omluvy a následné odehrání ligového utkání,
• výrazné zastoupení hráčů jediného klubu,
• trenérský představitel s klubovou minulostí na strategické pozici.
V součtu těchto faktorů se objevují otázky ohledně potenciálního klubového vlivu na rozhodování reprezentačního trenérského týmu.
Ne jako obvinění, ale jako přirozený výsledek pozorování.
Závěr: potřeba větší transparentnosti
Český fotbal dlouhodobě zápasí s nízkou důvěrou veřejnosti.
V takovém prostředí je velmi důležité, aby:
• nominace reprezentace byly dobře zdůvodňované,
• komunikace FAČR byla otevřená,
• rozhodnutí byla vysvětlitelná sportovní logikou,
• a případné střety zájmů byly jasně ošetřené.
Dokud tomu tak nebude, budou se podobné debaty přirozeně vracet — a každý nejasný moment kolem reprezentace bude vnímaný jako možný projev vlivu jednotlivých klubů.