Na Státním zastupitelství v Benešově čeká na své rozřešení poslední korupční skandál. Černou svini kontaktoval aktivní krajský rozhodčí a promluvil o svých zkušenostech s úplatky, ale nejen o tom.
Jak dlouho pískáte a proč jste se rozhodl o úplatcích hovořit?
Býval jsem aktivním hráčem a po zranění, které mi zabránilo v pokračování hráčské kariéry, jsem se vrhnul na pískání. Tedy klasika. Mezi rozhodčími je nás s tímhle osudem hodně. Do téhle nevděčné práce mi tak trochu pomohli mí někteří současní kolegové, kteří dokázali na hřišti udělat pěknou paseku. Já jsem chtěl být jiný, vždy čestný a spravedlivý.
Jenže náš fotbal je tak korupcí prolezlý, že v podstatě nejde ubrzdit tenhle rozjetý raketoplán bosou nohou. Pokud chceš pískat na nějaké lepší úrovni, musíš se přizpůsobit nebo do konce zůstaneš v těch nejnižších patrech fotbalové hierarchie.
Co tím myslíte?
Především je potřeba si dávat pozor na to, na jaká mužstva jste nasazený a jestli náhodou nějaký člověk spřízněný s tímto oddílem nemá na kraji důležité slovo. Každá větší chybka v neprospěch tohoto mužstva znamená automaticky velký problém. Většinou vás ještě v týdnu před zápasem hned instruuje vybraný člen komise rozhodčích, zpravidla obsazovák, nebo i jiný člen svazu. Někdy je těch osob víc a nestačíte pak zvedat telefony s varováním. Vy víte, že máte nůž na krku. Jednou mi dokonce zavolal i samotný předseda krajského svazu – bývalý rozhodčí.
Tito lidé vás instruují, ve prospěch koho máte pískat?
Někdo to zaobalí tak, že to sice neřekne přímo, ale vy víte, jak má zápas dopadnout, abyste z něho vyšel s čistým štítem. Někteří lidé však mluví jednoznačně a přímo. Řeknou: „Pokud to dopadne dobře, můžeš počítat s postupem do vyšší soutěže, pokud ne, zamkl sis bránu.“
V tom jsou pak úplatky?
V těchto případech většinou ne. Tedy aspoň ne pro rozhodčí. Ale řekl bych, že je to daleko horší než pak nabídka úplatku přímo od oddílů. Tam odmítnout jde, ale je to hodně těžké.
Proč těžké?
Na utkání jste nominováni tři plus většinou ještě delegát. Často se stává, že oddíl kontaktuje s nabídkou úplatku právě delegáta, který je z blízkého okolí týmu a ten vám to naservíruje v kabině před zápasem. Většinou to je mezi čtyřma očima. Co vám pak zase zbývá? Pokud chcete dobrou známku, která rozhoduje o vašem postupu, opět se musíte přizpůsobit.
A když oddíl kontaktuje přímo Vás, odmítá se to lehčeji?
Pokud se domlouvají přímo s vámi je to sázka do loterie. Vy totiž nevíte, jestli už oddíl není domluvený právě s delegátem nebo vašimi asistenty. Každý člověk je jinak odolný k nabízenému peněžnímu vylepšení, některý ho dokonce dokáže vyžadovat po oddílu různými narážkami nebo i přímo. Když víte, že takového člověka máte na lajně, se stoprocentní jistotou se stane, že pokud já odmítnu, oddíl půjde za ním, ať to zařídí on. I oddíly mají tyto jedince podchycené. Když jsem neoblomný, tak to takový člověk dokáže zařídit z lajny a udělá mi v zápase pěkný guláš. Pokud jste ale trojka, která si věří a solidní delegát, jde to odmítnout. Je tady ale jedno riziko, že vás tento oddíl nařkne z toho, že jste už přijal úplatek od soupeře. A protože tito lidé mají většinou na svazu spřízněné duše, pak vám toto podezření prakticky také uškodí.
Takže ten úplatek většinou přijmete…
Většinou si vystačím s mou oblíbenou formulkou, že uvidíme, co s tím půjde dělat, abych se této pro mě nepříjemné konverzace zbavil. Ale opět je to velmi těžké. Úplatky v drtivé většině nabízí sám sponzor oddílu, což je zpravidla místní podnikatel, který se v korupčním prostředí pohybuje každodenně. Ví, jak na vás. Je to psychický nátlak, kterému se brání velmi těžko.
Jak oddíly rozhodčí vlastně kontaktují s nabídkou?
Téměř vždy se jedná o úvodní telefonát. Když někdo z oddílu během týdne zavolá, je jasné, o co jde. Natvrdo to do telefonu říká ale málokdo. Spíše řeknou, že potřebují vyhrát a abych na ně nebyl zlý. S nabídkou pak přicházejí až na místě před zápasem. Občas za ně zavolá někdo z kolegů rozhodčích nebo přímo z nějaké komise, že se před zápasem ozve ten a ten člověk.
Co se pak děje dál?
Přijedu na zápas hodinu před začátkem a většinou už tam ten člověk přešlapuje. Vyčíhá si, když jsem v kabině nebo někde sám, a udeří s konkrétní nabídkou nebo vede obsáhlý monolog a pak, jakoby jen tak mimochodem, nabídku vysloví.
Zápas probíhá jak?
To je různé. Budu mluvit pouze za sebe. Osobně je pro mě nějaká pomoc na hřišti jednomu z mužstev proti srsti. Dokážu se vžít do pocitů případně postiženého oddílu a většinou zápas odřídím tak, jak bych ho pískal normálně. Buď vyhraje ten nebo onen, pokud v něm neudělám vážnější chybu, tak problém většinou není a nikdo vám nic nevyčítá, ani nemůže. I když třeba nevyhraje to správné mužstvo.
Říkáte většinou…
V zápase dochází ke klíčovým situacím, které je velmi těžké posoudit. I pokud rozhodujete s čistou hlavou, máte občas problém s tím v desetinách vteřiny vyřknout správný soud. O to těžší to je s vědomím, že některý oddíl něco slíbí. Nevím, jak jiní, ale já mám proti tomu v hlavě nějaký spínací mechanismus, který mi v tomto případě napoví, ať rozhodnu proti tomuto oddílu a tak to i většinou dopadá. Jsem si vědom toho, že tato „nápověda“ je někdy velmi pofidérní. Už se mi totiž stalo, že mi komise rozhodčích zastavila činnost za chybu, kterou jsem díky tomu udělal. Prostě jsem rozhodl špatně, komise dala za pravdu oddílu, který nabízel úplatek a který si na mě pak stěžoval, dostal jsem špatnou známku od delegáta a zlobili se na mě i kolegové, protože jsem je obral o „prémie“.
Byl jste i svědkem nějakého zářezu, když jste byl v pozici asistenta?
Jak jsem říkal, rozhodčí jsou různí. Někdo se s tím nepáře, prostě oddíl slíbí peníze, tak se do toho opře a člověk se z lajny nestačí divit. Je fakt, že se to děje většinou mimo krajský přebor, který je teď bedlivě sledovaný kamerami. Ale i to se dá obejít. Oddíl, který potřebuje vyhrát a hraje doma, zaplatí pokutu za nepořízení videozáznamu s tím, že se třeba porouchala kamera a domluví se se soupeřem nebo i rozhodčím a ti udělají na hřišti komedii pro ten správný výsledek. A důkaz pak chybí.
Jak se pak ty „prémie“ vyplácejí?
To je také různě. Rozhodčí jdou po zápase do sprch, tak je buď na cestě dotyčná osoba odchytne a předá částku nebo to zařídí opět přes delegáta, který je v té době sám v kabině, popřípadě to nechá na dobu, kdy je po pohovoru a hodnocení a v kabinách už je relativní klid. Nebo se to předává někde po cestě, popřípadě během následujícího pracovního týdne.
Hlavní pak rozhodujete, kolik svým kolegům dá?
Ne, na to je nepsané pravidlo. V případě, že je na zápase přítomný delegát, částka se dělí na pětiny. Hlavnímu připadnou dvě, ostatní mají po pětině. Pokud delegát chybí, dělí se částka na čtvrtiny stejným způsobem.
Kolik zápasů je takto ovlivněno?
Nevím, jak v ostatních krajích, u nás je zhruba 8 oddílů, kteří tohle dělají normálně téměř každý svůj zápas. Ostatní oddíly to praktikují v zápasech, které jsou pro ně důležité a největší masakr to je v závěru soutěží. Tam komu teče do bot nebo kdo je blízko postupu, tak si pojišťuje své zápasy a dokonce jdou i do zápasů, kde figurují jejich sokové.
Dost často se oddíly domluví mezi sebou a rozhodčí vynechají. Pak to většinou dopadá tak, že z vás udělají na hřišti kašpara. Někdo někoho schválně skolí v pokutovém území a pak ještě na hřišti vynadá rozhodčímu, že nic neudělal. Nadávají vám i diváci, protože faul neviděli a přitom tu frašku připravili ti jejich…Pískat takový zápas je očistec, protože občas to ještě proloží nějakou zrežírovanou strkanicí na hřišti, aby diváci měli pocit, že si soupeři nic nedarovali.
To musí být divočina…
V těch závěrečných kolech do toho ještě hodně mluví krajské vedení, protože když se do záchranářských nebo postupových prací zapojí oddíl jim blízký, tak jsou jejich zápasy obsazovány spolehlivými a zkušenými kamarády, kteří podle toho pískají. Pokud nastane problém, tak je rozhodčí naoko potrestaný, ale většinou stejně ve skutečnosti nestojí, jezdí po „lukrativnějších“ lajnách, takže o nic nepřichází.
Hodně zajímavá situace je teď s postupy do divize. Většinou tam oddíly buď nechtějí, i když třeba soutěž vyhrají. Pak je nutné, aby se aspoň na prvních 4 místech umístil oddíl, který postoupit chce. Pokud by z prvních 4 míst nikdo postoupit nechtěl, tak kraj přijde o místo v divizi. Proto se krajské vedení angažuje i ve výběru oddílu, který bude prosazovat v postupu do divize a za tím jde od začátku soutěže. Většinou nenechává nic náhodě a z krajského přeboru se tak stává pouze šaškárna s předem stanoveným vítězem. A ta šaškárna se znásobuje pokud se najde další oddíl, který by rád postoupil, ale je ekonomicky a zázemím slabším.
Takže krajské vedení rozhoduje, kdo postoupí?
Přesně tak. Pokud některý oddíl „zazlobí“ a nespokojí se s tím svým druhým místem, jsou nástroje, které ho uvede do patřičných mezí. Je to např. vykartování klíčových hráčů před důležitým zápasem a následně přísnější zastavení činnosti disciplinární komisí, nějaká ta penaltička, která tým rozhodí apod. Všude se hovoří pouze o korupci rozhodčích, ale to korupční podhoubí se dělá ve vedení příslušných svazů a na vině jsou především oddíly.
Proč oddíly?
Jednak s úplatkem a tím i k pokusu o zvýhodnění svého týmu přicházejí právě ony. Ony si i to krajské vedení volí a jeho složení jim vyhovuje. Mají v něm své zastoupení a stačí jim tomu svému zavolat a ten zařídí např. správného rozhodčího na nejbližší důležitý zápas atd.
Tenhle systém je naprosto neprůstřelný. Všichni se navzájem kryjí, každý na každého ví nějakou špínu a proto máme také takové složení ústředí, jaké máme. Bývalý estébák a lidé vyšetřovaní v souvislosti s korupcí vládnou našemu fotbalu.
Když vás tak poslouchám, to vás ještě baví pískat, když tohle vidíte kolem sebe?
Abych řekl pravdu, tak si tuhle otázku pokládám před každým zápasem. Fotbal mám rád, ale je mi někdy hodně stydno se v tomhle hnusu angažovat. Asi není daleko doba, kdy tuto činnost ukončím.
redakce:černásvině foto:idnes