Česká reprezentace má za sebou první dva zápasy pod španělským trenérem Santim Deniou. Doma prohrála 1:2 s Chorvatskem a 0:2 s Anglií. Výsledkově žádná katastrofa – oba soupeři patří k evropské špičce.
Mnohem zajímavější je ale sledovat, co má vlastně avizovaný přerod české reprezentace znamenat.
Příchod španělského trenéra logicky přináší snahu o jiný fotbalový rukopis. Větší důraz na míč, konstruktivní rozehrávku od brankáře, krátké kombinace, vytváření prostoru a postupné překonávání jednotlivých linií soupeře. Zjednodušeně řečeno něco, čemu se u nás často říká španělský model nebo s určitou nadsázkou „tiki-taka“.
Po dvou zápasech samozřejmě nemůžeme čekat, že česká reprezentace začne hrát jako Španělsko.
První data ale ukazují, jak dlouhá cesta nás v tomto směru čeká.
Chorvatsko: 25 proti 144
Proti Chorvatsku jsme prohráli těsně 1:2. Když se ale podíváme hlouběji do statistik, rozdíl mezi mužstvy byl výraznější než konečné skóre.
Český tým se v útočné třetině pokusil o 51 přihrávek, z nichž bylo pouze 25 úspěšných.
Chorvatsko?
181 přihrávek a 144 úspěšných.
To znamená přibližně 49% úspěšnost českého týmu proti 80% Chorvatska.
Především první poločas byl z českého pohledu velmi slabý. Po přestávce přišlo výrazné zlepšení, mužstvo bylo odvážnější, dokázalo vyrovnat a začalo se dostávat do zajímavějších situací.
Celková čísla ale zůstala jednoznačná.
Pokud chceme postupně přejít na kombinačnější fotbal založený na práci s míčem, právě schopnost dostat míč do útočné třetiny a následně ho tam udržet bude jedním ze základních ukazatelů.
Anglie: 48 proti 231
Proti Anglii byl rozdíl ještě větší.
Česko zaznamenalo 69 přihrávek v útočné třetině, z nichž bylo 48 úspěšných – tedy 70 %.
Anglie měla 268 přihrávek a 231 úspěšných – 86 %.
Další čísla byla podobně výrazná. Anglie měla 670 přihrávek proti českým 343, držení míče 66:34 %, střely 22:6, střely na branku 7:2, doteky ve vápně 39:16 a klíčové přihrávky 16:4.
Tady ale musíme být spravedliví.
Český tým hrál více než hodinu v deseti. To samozřejmě statistiky zásadním způsobem ovlivnilo a nelze tvrdit, že stejně by zápas vypadal jedenáct proti jedenácti.
Jenže právě proto je důležitý předchozí zápas s Chorvatskem, kde jsme hráli v plném počtu.
73 proti 375
Když oba zápasy spojíme a vezmeme pouze úspěšné přihrávky v útočné třetině, dostaneme velmi zajímavé číslo:
Česko – Chorvatsko: 25:144
Česko – Anglie: 48:231
Dohromady:
Česko 73 – soupeři 375.
Chorvatsko a Anglie tedy za dva zápasy zkompletovaly v útočné třetině více než pětkrát tolik přihrávek jako česká reprezentace.
To je možná zajímavější údaj než dvě samotné porážky.
Pokud totiž chceme přejít ke „španělskému modelu“, nestačí mít míč u vlastního pokutového území a konstruktivně rozehrávat přes stopery.
Rozhodující je, jestli jsme schopni kombinaci přenést přes střed hřiště až do prostorů, kde můžeme soupeře skutečně ohrozit.
A právě tam zatím vidíme největší rozdíl.
Přerod má ale ještě druhou stránku – generační
Tady se dostáváme k další otázce.
Když se mluví o přerodu reprezentace, nemělo by jít pouze o změnu herního stylu. Přirozeně se nabízí také generační obměna mužstva.
A tu zatím v tak výrazné podobě nevidíme.
Věkový průměr základních sestav v prvních dvou utkáních se pohyboval přibližně kolem 26 let.
To rozhodně není staré mužstvo. Zároveň to ale není ani reprezentace postavená převážně na hráčích kolem 20 až 23 let, u které bychom mohli říct, že právě probíhá radikální generační výměna.
Nové tváře přicházejí, prostor dostávají mladší hráči, ale vedle nich zůstává řada fotbalistů ve středním a zkušenějším fotbalovém věku.
A to samo o sobě samozřejmě není špatně.
Jen je potřeba rozlišovat dva druhy přerodu.
Jeden je herní – tedy snaha přejít na jiný způsob fotbalu, který nový španělský trenér přináší.
Druhý je generační – tedy postupné vytvoření nové kostry reprezentace, která by měla fungovat několik dalších let.
První přerod už vidíme alespoň v náznacích. U druhého zatím teprve čekáme, jak výrazný skutečně bude.
„Tiki-taka“ se nenaučí za jeden reprezentační sraz
Bylo by zároveň nespravedlivé očekávat, že nový trenér během několika tréninků kompletně změní způsob hry české reprezentace.
Fotbal založený na kombinaci není jen o tom říct hráčům, aby si více přihrávali.
Vyžaduje správný pohyb bez míče, nabídku, odvahu rozehrát pod tlakem, technickou kvalitu, automatismy a především schopnost hráčů rychle se rozhodovat.
To všechno potřebuje čas.
A právě teď začíná pro Santiho Deniu možná důležitější období než samotné první dva zápasy.
Teď už má trenér materiál
Před prvním zápasem měl nový realizační tým jen několik tréninků a představu o tom, jak chce mužstvo změnit.
Teď už má dva ostré zápasy proti evropské špičce, celý reprezentační sraz, video, data a první zkušenost s hráči v náročných situacích.
Může si vytvořit určitou šablonu.
Může vyhodnotit, kteří hráči jsou pro jeho způsob hry vhodní. Kdo dokáže hrát pod tlakem, kdo umí nabídnout řešení mezi liniemi, kdo zvládá rychlou kombinaci a kdo je schopný dostat míč z obranné třetiny až do té útočné.
A zároveň se ukáže, jestli součástí dalšího vývoje bude i výraznější generační obměna.
Dvě otázky pro další reprezentační srazy
Po dvou zápasech proto nemá příliš smysl řešit, jestli je nový projekt úspěšný, nebo neúspěšný.
Na to je příliš brzy.
Můžeme ale sledovat dvě konkrétní věci.
Zaprvé herní přerod. Bude se česká reprezentace postupně přibližovat kombinačnímu fotbalu, který chce španělský trenér prosadit? Dokážeme se s míčem dostávat výš a být nebezpečnější v poslední třetině?
A zadruhé generační přerod. Začne se postupně vytvářet nová kostra reprezentace z hráčů, kteří ji mohou táhnout v dalších letech?
Právě odpovědi na tyto dvě otázky ukážou, co slovo „přerod“ ve skutečnosti znamená.
Protože zatím máme na jedné straně snahu o nový španělský herní model, na druhé straně věkový průměr kolem 26 let a především jedno velmi výrazné číslo:
73:375.
Takový je poměr úspěšných přihrávek v útočné třetině proti Chorvatsku a Anglii dohromady.
U Anglie je nutné přihlédnout k dlouhému oslabení. U Chorvatska ale poměr činil 25:144 při hře jedenáct proti jedenácti.
Novému trenérovi je potřeba dát čas. Teď už ale máme první body, podle kterých můžeme jeho práci v dalších měsících sledovat.
Jestli se změní způsob hry. Jestli přijde skutečná generační obměna. A především jestli se začne zmenšovat propast, kterou první dva zápasy ukázaly v útočné třetině hřiště.