V minulých dnech jsme zaregistrovali nespokojenost zástupců OFS Strakonice s rozhodnutím FAČR neproplácet výdaje na rozhodčí v zápasech starších a mladších přípravek. Slova vedení OFS Strakonice vypovídají o nesouhlasu s tímto krokem. Doslovná citace: „Fačr nám opět komplikuje námi nastevené pravidla pro zápasy přípravek tím, že je nezapočítává do dotačních kvót, ale nově na ně nebude proplácet ani rozhodčí.“ Konec citace.
Co osobu znalou fotbalového prostředí napadne jako první? Odpovědi několika našich respondentů byly stejné a nutno poznamenat, že se shodují s názorem naším. Ta odpověď zněla unisono: Proč by se měli platit rozhodčí na zápasech přípravky? To je zbytečné plýtvání penězi. Tyto odpovědi doplňme o náš pohled na věc. Jaká je role rozhodčího při zápasech přípravky, kde se malým dětem správně odpouštějí drobné přestupky, mezi které nejčastěji patří hra rukou – ať už v zápalu boje v osobních soubojích nebo při kontaktu ruky s míčem? Všude kolem nás se vedou debaty, které odlišný přístup k měření sil nejmladších fotbalistů a fotbalistek schvalují – a je to tak správně. Přeneseme-li tuto ideu na hřiště, role rozhodčího se v drtivé většině utkání zužuje na hvizd, jenž zahajuje a ukončuje jednotlivé části hry a dává pokyn k rozehrání po vstřelení gólu. Zbývající čas zápasu může rozhodčí klidně procházet mezi hrajícími si dětmi s rukami za zády. Jen ojediněle se v těchto duelech píská faul nebo jiné porušení pravidel, jež by měla být v tomto věku spíš orientační, než striktně závazná.
Občas se v debatách kolem přípravkových kategorií probírá vhodnost nasadit do jejich utkání mladé začínající rozhodčí v teenagerském věku. Jsou ale specifické zápasy přípravek, které se hrají podle upravených pravidel známé jako „fotbal malých forem“, opravdu ideálním prostředím k nabytí prvních rozhodcovských zkušeností? Vždyť hráči v těchto prvních zápasech v životě mají často starost sami se sebou a rozhodčího sotva vnímají. Z našeho pohledu je ideální kategorií k nabírání opravdu dobrých zkušeností pro mladé rozhodčí až kategorie žáků. Posun fotbalistů a fotbalistek do „velkého fotbalu“ (i když občas s pozměněnými rozměry hřišť a počtem hráčů) je provázen i prvním seznamováním se s osobou nedílně spjatou s hrou – a tím je rozhodčí.
Podobně to vnímají například v Praze, kde na zápasy obou kategorií přípravek rozhodčí nenominují. PFS není rozhodně jediný v Česku. Uvádíme ho jen jako příklad, neboť v hlavním městě se každý týden jedná o pořádnou porci přípravkovských utkání. Zástupci klubů se v soudcování prostřídají a vše běží jako po drátcích.
Ruku na srdce – neměl by tedy být krok FAČR ohledně neproplácení výdajů na rozhodčí v kategoriích starší a mladší přípravky brán spíš jako cesta správným směrem, než jako rozhodnutí, které slovy vedení OFS Strakonice okresním svazům „komplikuje“ situaci?