Po neúspěchu české reprezentace na mistrovství světa se opět rozjela známá debata. Českému fotbalu ujíždí vlak. Musíme začít lépe pracovat s mládeží. Musíme změnit systém.
Jedním z těch, kteří na problém upozornili, je i Karel Poborský. V rozhovoru říká, že českému fotbalu ujíždí vlak a že změna musí začít u mládeže.
Na tom se dá souhlasit.
Čistému fotbalu ale vadí, že téměř nikdo nepřipomene i druhou část příběhu. Karel Poborský totiž dlouhé roky působil ve vedení českého fotbalu a podílel se také na oblasti mládeže. O to víc nás překvapuje, že se ho téměř nikdo nezeptá jednoduchou otázku: Proč se tyto změny nepodařilo prosadit už v době, kdy jste měl možnost český fotbal ovlivňovat?
Nejde o útok na Karla Poborského. Stejnou otázku by měl dostat každý bývalý i současný funkcionář. Odpovědnost totiž nekončí odchodem z funkce.
Právě tady podle nás selhává část sportovní žurnalistiky.
Místo nepříjemných, ale důležitých otázek často vznikají články, které pouze přepisují vyjádření známých osobností. Chybí konfrontace s minulostí, připomenutí odpovědnosti a snaha jít více do hloubky.
Sportovní média dnes produkují kvalitní podcasty, rozhovory i další obsah, což je dobře. Jenže vedle toho jako by ustupovala jedna ze základních rolí novináře – klást nepříjemné otázky lidem, kteří měli reálný vliv na fungování českého fotbalu.
Čistému fotbalu ale vadí ještě jedna věc.
Pořád posloucháme, že českému fotbalu ujíždí vlak. Že musíme změnit systém. Že musíme lépe pracovat s mládeží.
Dobře.
Ale kdo konkrétně za tu změnu dnes odpovídá?
Kdo má pojmenovat konkrétní kroky, které český fotbal posunou dál? Kdo nastaví procesy, které budou měřitelné, kontrolovatelné a pravidelně vyhodnocované? Kdo bude mít jasnou odpovědnost za jejich plnění?
Právě to v celé debatě zoufale chybí.
Nestačí říkat, že je něco špatně. To dnes ví každý.
Český fotbal potřebuje plán. Potřebuje jasně definované cíle. Potřebuje termíny. Potřebuje lidi, kteří za jednotlivé oblasti ponesou odpovědnost. A potřebuje pravidelně zveřejňovat, co se podařilo a co ne.
Ve sportu přece měříme úplně všechno. Výsledky, statistiky, tréninková data i výkonnost hráčů.
Proč stejně neměříme fungování českého fotbalu?
Čistý fotbal nechce pouze kritizovat. Dlouhodobě připravujeme analýzy a konkrétní návrhy, které zasíláme vedení FAČR. Přicházíme s řešeními, ne jen s kritikou.
Jedním z našich podnětů je například změna přístupu ke scoutingu mládežnických reprezentantů. Jsme přesvědčeni, že nestačí sledovat pouze hráče z ligových akademií a nejvyšších dorosteneckých soutěží. Český fotbal by měl systematicky vyhledávat talentované hráče napříč celou dorosteneckou kategorií, kteří už pravidelně nastupují v mužských soutěžích – ať už ve třetí, čtvrté nebo páté lize. Právě tam často získávají zkušenosti, které jim žádná dorostenecká soutěž nenahradí. Talent se nerodí pouze v akademiích.
Podobných návrhů máme mnohem více a jsme připraveni o nich odborně diskutovat s každým, komu skutečně záleží na budoucnosti českého fotbalu.
Pokud ani dnes nikdo neřekne, kdo co udělá, do kdy to udělá a podle čeho poznáme, že se situace zlepšuje, budeme za čtyři roky po dalším mistrovství světa poslouchat úplně stejné věty.
Čistý fotbal nechce hledat viníky. Chce hledat odpovědnost. A zároveň chce být součástí řešení.
Protože český fotbal dnes nepotřebuje další prázdná prohlášení. Potřebuje odvahu převzít odpovědnost, jasný plán a konkrétní kroky, které povedou k tomu, aby nám vlak konečně přestal ujíždět.