Po mistrovství světa předseda FAČR David Trunda oznámil, že se už pracuje na výběru nového reprezentačního trenéra. Zároveň veřejnosti představil přibližně dvacet kritérií, která by měl budoucí kouč splňovat.
Na první pohled to zní profesionálně. Jenže právě tady začínají otázky.
Současné vedení už končí u dalšího reprezentačního trenéra. Ivan Hašek byl sice zvolen ještě předchozím vedením asociace, ale odvolalo ho vedení současné. V přechodném období vedl reprezentaci Jaroslav Köstl a následně byl jmenován Miroslav Koubek. Dnes se znovu hledá nový trenér.
Pokud dnes existuje dvacet jasně definovaných kritérií pro výběr reprezentačního kouče, proč podle nich nebyl vybírán už Miroslav Koubek? Pokud tato kritéria existovala, proč výběr nevyšel? A pokud neexistovala, znamená to, že vedení nejdůležitější sportovní funkci v českém fotbale obsazovalo bez jasné metodiky?
Takto přece nemůže fungovat profesionálně řízená organizace.
Stejně zarážející je role Pavla Nedvěda. Nikdo nezpochybňuje jeho mimořádnou hráčskou kariéru. Ta z něj ale automaticky nedělá úspěšného sportovního manažera.
Na operačním sále nerozhodují sympatie ani popularita. Rozhoduje odbornost, zkušenosti a schopnost nést odpovědnost za výsledek. Operatér odpovídá za svou práci každým svým rozhodnutím. Stejný princip by měl platit i ve vedení českého fotbalu.
Z veřejných vystoupení Davida Trundy často zaznívá především to, jak je Pavel Nedvěd skvělý člověk. O tom nemusí být sporu. Jenže vedení reprezentace se nemá hodnotit podle osobních sympatií ani podle minulých hráčských zásluh. Má být hodnoceno podle konkrétních výsledků, přínosu a odpovědnosti za sportovní směřování českého fotbalu.
Pavel Nedvěd navíc pobírá jednu z nejvyšších odměn v českém fotbale. Hovoří se o částkách srovnatelných s platem guvernéra České národní banky. Pokud je tomu skutečně tak, pak s takovým finančním ohodnocením přichází i mimořádná odpovědnost. Jestliže po neúspěšném mistrovství světa odchází trenér, je naprosto legitimní ptát se, proč se stejným metrem není hodnocena také práce sportovního vedení reprezentace.
Nové vedení FAČR slibovalo profesionalitu, transparentnost a nový začátek. Místo dlouhodobé koncepce ale zatím často sledujeme hlavně mediální vystoupení, tiskové konference a krizové řízení při řešení vlastních chyb. To není strategie. To je improvizace.
David Trunda přišel do čela FAČR s pověstí údajně zkušeného manažera. O to více se očekávalo, že nastaví jasná pravidla, stabilní procesy a dlouhodobou vizi. Místo toho zatím český fotbal působí dojmem, že se zásadní rozhodnutí přijímají podle aktuální situace a veřejného tlaku.
Vedle toho nelze přehlédnout ani personální složení současného vedení českého fotbalu. Stále častěji vzniká dojem, že rozhodující vliv na klíčová sportovní rozhodnutí mají lidé úzce spojení s profesionálním ligovým fotbalem. Asociace přitom nezastupuje pouze první ligu. Má hájit zájmy celého českého fotbalu – od okresních soutěží přes mládež až po reprezentaci.
Místo toho sledujeme opakované personální změny, měnící se rétoriku a další tiskové konference. Chybí však to nejdůležitější – dlouhodobá strategie, podle které by bylo možné vedení hodnotit.
Český fotbal dnes nepotřebuje další PR. Nepotřebuje nové slogany ani další seznamy kritérií.
Potřebuje vedení, které bude nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Potřebuje jasnou koncepci. Potřebuje stabilitu.
Z pohledu Čistého fotbalu patří současný Výkonný výbor FAČR svými dosavadními kroky, komunikací i přijatými rozhodnutími k nejslabším, které český fotbal v novodobé historii měl. Nejde jen o sportovní výsledky reprezentace. Jde především o způsob řízení celé asociace, který zatím působí více improvizací, PR a krizovým řízením než dlouhodobou vizí.
Trenéři se mění.
Funkcionáři zůstávají.
A právě proto je nejvyšší čas začít stejným metrem hodnotit i práci těch, kteří český fotbal řídí. Protože skutečná změna nezačíná na lavičce reprezentace. Začíná ve vedení FAČR. Pokud se bude odpovědnost hledat pouze u trenérů, český fotbal se z místa neposune.