Být předsedou fotbalového svazu není jednoduchá role.
Očekává se, že bude působit reprezentativně, držet si nadhled a respektovat pravidla, která svaz i zdravý rozum určují. Jenže zdá se, že u některých funkcionářů je touha po viditelnosti silnější než povinnost dodržovat protokol.
A co je na celé scéně ještě pikantnější?
Šlo o utkání proti San Marinu, dlouhodobě poslednímu týmu žebříčku FIFA. Tedy zápas, kde by měl být klid, nadhled a profesionalita — ne improvizované PR divadlo na střídačce.
Poslední zápas národního týmu přinesl moment, nad kterým zůstává rozum stát. Během slavnostních okamžiků před utkáním se na střídačce objevil člověk, který tam vůbec nemá co dělat — funkcionář na úrovni předsedy. Zatímco hráči, trenérský štáb a zdravotní tým mají jasně definované pozice v technické zóně, takové osoby by měly sedět v oficiální lóži, kde také tradičně bývají.
A pravidla? Ta jsou naprosto jasná:
Do technické zóny patří jen lidé, kteří mají přímý vliv na průběh utkání. Všichni ostatní tam prostě a jednoduše nepatří.
Celá situace působila dojmem, jako kdyby dotyčný více než fotbal řešil vlastní PR. A že šlo o PR nepovedené, ukázal i záběr během hymny, kde stojí ve výrazně nešťastné póze působící spíš jako odpolední mikrospánek než profesionální reprezentace. Výsledek? Ostudný moment, který spíš než autoritu budí posměch.
Fotbal si zaslouží profesionalitu a důstojnost. A pokud předseda chce být vidět, měl by to dělat způsobem, který pravidla respektuje — ne tak, že kazí obraz národního týmu během jednoho z nejsledovanějších momentů utkání.
A nabízí se otázka, která bude ještě důležitější:
Kdo vlastně je David Trunda? Jaká je jeho cesta fotbalem, jakou stopu za sebou nechal a jak se dostal tam, kde je dnes?
To si zmapujeme příště.