Český fotbal se ocitl v období bez jasné koncepce a směru.
Formálně demokratické struktury FAČRu zakrývají rostoucí nerovnováhu mezi ligovým a výkonnostním prostředím.
Místo odbornosti a kontinuity převažují personální změny a krátkodobé zájmy.
Rozhovor, který poodhalil skutečné poměry
Rozhovor Františka Čupra pro Hospodářské noviny znovu otevřel otázku, kdo dnes skutečně řídí český fotbal.
Z jeho slov vyplývá, že „interakce klubu se svazem je prakticky nulová“ a že pro Spartu je důležitější Ligová fotbalová asociace (LFA) než FAČR.
To není ojedinělý pohled, ale popis reality, v níž se profesionální fotbal od svazu fakticky oddělil a moc uvnitř FAČR se přesunula k několika vlivným lidem propojeným s ligou.
LFA má zásluhy, ale systém se ohýbá
LFA sehrála pro český fotbal klíčovou roli.
Zprofesionalizovala soutěže, sjednotila marketing a přinesla do systému více peněz díky televizním právům.
Problém není v samotné instituci, ale v tom, že někteří lidé z jejího okolí využívají svůj vliv k prosazování osobních nebo klubových zájmů.
Formálně má LFA ve výkonném výboru FAČR jen tři členy, ale její vliv je mnohem širší.
Rozhodující slovo dnes často mají jednotlivci, kteří dokázali svazové struktury obsadit a řídit je podle svých představ.
Nejde o kolektivní rozhodování, ale o mocenské rovnice, které určují, kdo má přístup k informacím, zdrojům a rozhodnutím.
Výsledkem je, že rovnováha mezi ligou a zbytkem fotbalu se vytratila.
Výkonnostní fotbal – okresy, kraje a menší kluby – ztrácí možnost ovlivňovat směr, kterým se český fotbal ubírá.
Formálně demokracie, fakticky nerovnováha
Není sporu o tom, že valná hromada FAČR demokraticky zvolila výkonný výbor.
Ten je podle stanov nejvyšším orgánem mezi valnými hromadami a rozhoduje většinou hlasů.
I předseda má v něm pouze jeden hlas.
Formálně je tedy vše v pořádku.
Zaráží ale, že v minulosti došlo ke změně počtu členů výkonného výboru, když se znovu vrátil třetí zástupce za LFA.
Tento krok znamenal odklon od původních dohod mezi FAČR a LFA, podle nichž měla být funkce třetího místopředsedy za ligu po delimitaci zrušena.
Jde o změnu, která sice nevypadá zásadně, ale v praxi posílila vliv ligového prostředí uvnitř svazu.
Podobně budí rozpaky i skutečnost, že dvě místa v Etické komisi FAČR jsou povinně vyhrazena zástupcům LFA.
V organizaci, která má být dobrovolná, otevřená a založená na rovném přístupu, by žádná složka neměla mít předem garantované pozice.
Ani ta ligová.
Regiony, vzdělání a hlas zespodu
Z pohledu výkonnostního fotbalu zůstává otázkou, kdo dnes skutečně hájí zájmy krajů a okresů.
Jejich hlas je slyšet spíše formálně než reálně, a jejich vliv na klíčová rozhodnutí je minimální.
Přitom právě z regionů přichází lidé, kteří fotbal tvoří odspodu – trenéři, funkcionáři, dobrovolníci.
Nad rámec toho byla v některých komisích zavedena podmínka vysokoškolského vzdělání, což řadu těchto zkušených lidí automaticky vylučuje.
Praxe a výsledky se tak nahrazují formalitou.
FAČR bez sportovní rady, bez sportovního ředitele a bez vize
Dalším symbolem úpadku systému je neexistence sportovní rady FAČR, která měla být odborným garantem dlouhodobé sportovní strategie.
Stejně tak chybí sportovní ředitel svazu – pozice, která by měla být klíčová pro naplňování strategických cílů a řízení sportovní části organizace.
Předseda Trunda přitom často mluví o kontinuitě a stabilitě, ale jeho kroky jdou opačným směrem.
Zkušené a odborně zdatné pracovníky nahrazují lidé z okruhu jeho osobních známých a spolupracovníků, kteří často nemají odpovídající odbornost ani zkušenosti v daném oboru.
Tento trend oslabuje profesionalitu svazu a přispívá k pocitu, že se rozhoduje spíše podle osobních vztahů než podle schopností.
Manažer, který má řídit organizaci, musí mít připravené varianty – ne skočit ze skály a teprve v letu přemýšlet, kam a jak asi dopadne.
Současné vedení však často působí právě takto.
Dvojrole generálního sekretáře
Dalším příkladem nejasného řízení a možného střetu zájmů je postavení současného generálního sekretáře FAČR, který zároveň zůstává licenčním manažerem odpovědným za prvoligové a druholigové kluby.
Tato kumulace funkcí je mimořádně citlivá – zejména proto, že dotyčný je dlouhodobě spojován s prostředím LFA a těší se její důvěře.
Jde tak o další případ, kdy se vliv ligového prostředí promítá přímo do klíčových struktur FAČRu.
Z hlediska rovnováhy sil je to situace, která vyvolává oprávněné otázky.
Naplňování strategie? Jen na papíře
Valná hromada FAČR schválila dlouhodobou strategii rozvoje českého fotbalu, která měla být základním rámcem pro práci všech složek svazu.
Jenže její naplňování se v praxi zastavilo.
Chybí koordinace, odborné vedení i konkrétní kroky.
Namísto koncepce přišly personální rošády a improvizace.
Námět k zamyšlení
FAČR je dobrovolná organizace s obrovskou členskou základnou, která by měla stát na principu rovnosti.
Každý, kdo se podílí na fotbale – od ligového klubu po malý venkovský oddíl – by měl mít férovou možnost být slyšen.
Zaručené funkce, kvóty a privilegia tento princip oslabují.
Český fotbal potřebuje rovnováhu, odbornost a kontinuitu, ne výměny bez koncepce.
A především – návrat k jednoduché myšlence, že funkce nejsou pro osobní moc, ale pro službu fotbalu.