Roman Berbr tento týden vystoupil před média s poměrně ostrou kritikou reprezentačního trenéra Karla Jarolíma. Ano. Kvalifikace se jednoznačně nepovedla a trenér logicky nese jeden z hlavních dílů viny za tento neúspěch. Jenže způsob, jakým Berbr Jarolíma osočil, že při nominaci vyhovuje požadavkům agentů, nám připomíná praktiky nechvalně proslulé StB. Kde ostatně Roman Berbr sloužil, jak se sám s oblibou chlubí.
Pokud takové informace vedení FAČR má (jak tvrdí Berbr), je absolutně nepřípustné a profesionálně neakceptovatelné, jestliže výkonný výbor s tímto vědomím vysloví trenérovi důvěru a nechá ho vést reprezentační tým v dalším kvalifikačním cyklu. Ať se pánové na Strahově nezlobí, ale to by byl projev naprostého zoufalství a důkaz toho, že výkonný výbor neumí situaci řešit.
Podle nás Roman Berb žádné takové důkazy nejspíš nemá. Jen se snaží na Jarolíma vytvořit tlak a dostat ho tím pod svůj vliv. A právě takováto falešná obvinění nebo narážky na "nevypověditelnou" smlouvu za obrovské finanční částky přihrává Berborvi k dobru i tlak fotbalové veřejnosti. Třídní boj totiž funguje stále a Roman Berbr tímto projevem pasoval sám sebe do role spasitele českého fotbalu, který zatočí s agenty a jejich královsky placenými nohsledy / reprezentačními trenéry.
Jenže Romanu Berbrovi nejde o dobro českého fotbalu. V první řadě ho zajímá jeho osobní prospěch a moc. A jeho dalším cílem se teď stal reprezentační trenér.