V českém fotbale se v poslední době stále častěji objevuje pojem „dělníci fotbalu“. Lidé, kteří údajně pracují pro fotbal, objíždějí kluby, organizují akce, moderují, delegují, dostávají prostor ve strukturách a postupně získávají stále větší vliv.
Samo o sobě by na tom nebylo vůbec nic špatného. Český fotbal skutečně potřebuje lidi, kteří jsou ochotni pro něj pracovat, věnovat mu čas a přinášet nové nápady.
Jenže Čistý fotbal začíná nad některými z těchto „dělníků“ zvedat varovný prst.
Ne proto, že bychom chtěli kohokoliv předem odsuzovat. Ale proto, že český fotbal už několikrát poznal, kam může vést situace, kdy se přestane ptát, kdo získává vliv, kdo ho do funkcí přivedl a proč.
Otázky se nemažou. Na otázky se odpovídá
Znepokojující je pro nás především způsob komunikace na sociálních sítích Řídící komise pro Čechy.
Podle našich zkušeností mizí komentáře, ve kterých nejsou vulgarity ani osobní útoky, ale jsou v nich položeny konkrétní a někdy nepříjemné otázky.
A právě tady začíná problém.
Pokud chce vedení českého výkonnostního fotbalu působit otevřeně a transparentně, nemůže být řešením kritické otázky jednoduše odstranit.
Jestliže je nějaké tvrzení nepravdivé nebo zavádějící, není nic jednoduššího než na něj veřejně odpovědět, uvést fakta a věci vysvětlit.
Mazání legitimních dotazů ale vytváří přesně opačný dojem.
Řídící komise pro Čechy přitom není soukromým projektem. Jde o strukturu FAČR, která zabezpečuje významnou část výkonnostního fotbalu v Čechách. Pod ŘKČ fungují mimo jiné sportovně-technická, disciplinární a rozhodcovská struktura a na jejím oficiálním webu jsou zveřejňovány dokumenty, rozhodnutí i komuniké.
O to větší by podle nás měla být otevřenost vůči fotbalové veřejnosti.
Kdo dostává prostor a proč?
Druhou otázkou je, kdo se dnes kolem ŘKČ a dalších struktur českého fotbalu začíná stále častěji objevovat a na základě jakých předpokladů.
Na oficiálním webu ŘKČ například vyšel 2. června 2026 rozhovor s titulkem „Adam Kindl: Fotbal drží při životě lidé, o kterých se často vůbec nemluví“. Oficiální text jej představuje jako delegáta ŘKČ, dlouholetého funkcionáře a člena Komise rozhodčích Středočeského krajského fotbalového svazu. Zároveň se stal tváří nového podcastu Fotbal Čechy.
A právě proto se ptáme.
Podle jakých kritérií jsou lidé do podobných rolí vybíráni?
Jakou mají odbornost?
Jaká je jejich minulost ve fotbale?
Kdo je doporučil?
Kdo za jejich výběr odpovídá?
Jaké jsou podmínky pro to, aby se někdo stal delegátem, dostal se do blízkosti rozhodčích nebo získal další významnou roli?
A existují pro všechny stejná a předem známá pravidla?
To nejsou osobní útoky.
To jsou naprosto legitimní otázky, které musí být možné ve zdravě fungující organizaci položit.
„Dělník fotbalu“ nesmí být ochranná známka
Čistý fotbal má respekt ke každému člověku, který roky bez velkých peněz a často také bez pozornosti médií pracuje pro svůj klub.
K lidem, kteří trénují děti, perou dresy, lajnují hřiště, shánějí sponzory, pořádají turnaje, vozí děti na zápasy nebo ve svém volném čase řídí malé kluby a oddíly.
To jsou pro nás skuteční dělníci fotbalu.
Samotné označení „dělník fotbalu“ ale nemůže být ochrannou známkou, za kterou se kdokoliv schová.
Nemůže nikoho automaticky zbavovat odpovědnosti za jeho minulost, vystupování, vazby nebo odbornou způsobilost.
Naopak.
Čím vyšší pozici člověk dostane a čím větší vliv získává, tím více otázek musí být připraven snést.
Nechceme návrat starých pořádků v novém kabátě
Český fotbal si prošel obdobím, kdy se kolem jeho struktur vytvářely různé skupiny, vazby a osobní sítě. Mnohé věci začala širší fotbalová veřejnost řešit až ve chvíli, kdy už byly hluboce zakořeněné.
Právě proto bychom dnes měli být opatrnější.
Nestačí říct, že někdo „maká pro fotbal“.
Nestačí objíždět kluby, pořádat akce nebo být vidět na sociálních sítích.
Pokud člověk získává vliv na řízení soutěží, rozhodčí, delegování nebo další důležité oblasti, musí být naprosto legitimní ptát se, jak se na takovou pozici dostal a jakou má pro ni kvalifikaci.
A úplně stejně důležité je ptát se na lidi, kteří ho tam přivedli.
Fotbal potřebuje i lidi, kteří se nebojí ptát
Český fotbal nepotřebuje pouze lidi, kteří budou pracovat.
Potřebuje také lidi, kteří budou kontrolovat, ptát se a upozorňovat na věci, které se jim nezdají.
Lidi s přehledem napříč fotbalovým prostředím, kteří nejsou závislí pouze na jedné skupině nebo jednom okruhu lidí.
Pokud se totiž kolem fotbalu znovu začnou vytvářet uzavřené skupiny, které budou prostředí sledovat pouze ze svého úhlu pohledu nebo čistě pragmaticky podle vlastních zájmů, byl by to krok zpátky.
Transparentnost nevzniká tím, že všichni souhlasí.
Transparentnost vzniká právě tím, že mohou zaznít i nepříjemné otázky a někdo je ochoten na ně odpovědět.
Čistý fotbal bude tyto lidi sledovat
Nechceme nikoho odsuzovat předem.
Stejně tak ale nechceme opakovat chyby minulosti, kdy se kolem českého fotbalu postupně vytvářely vazby a struktury, kterých si veřejnost začala všímat až ve chvíli, kdy už bylo pozdě.
Proto budeme věnovat větší pozornost lidem, kteří se pod hlavičkou „dělníků fotbalu“ dostávají do funkcí, k delegování, k rozhodčím, do mediálního prostoru nebo do blízkosti lidí, kteří český fotbal řídí.
Budeme se ptát na jejich odbornost.
Budeme se ptát na jejich minulost.
Budeme se ptát na jejich vazby.
A především se budeme ptát, kdo je do těchto pozic vybírá a kdo za jejich působení nese odpovědnost.
Nejde nám o hon na jednotlivce.
Jde nám o systém.
Pokud se kolem českého fotbalu znovu vytvářejí skupiny lidí, které získávají vliv, funkce a pravomoci, fotbalová veřejnost má právo vědět, kdo je vybírá, podle jakých kritérií a kdo za jejich působení odpovídá.
Čistý fotbal se proto bude ptát.
Bez ohledu na jména a bez ohledu na to, komu budou tyto otázky nepříjemné.
Protože transparentní vedení fotbalu se nepříjemných otázek nemusí bát. A už vůbec je nemusí mazat.